V posledních dekádách narůstá incidence poruch příjmu potravy i poznatky o jejich komplexních bio-psycho-sociálních rizicích. V klinické praxi stále častěji máme zkušenosti s pacienty, v jejichž rodinách se vyskytuje nějaká forma spektra poruchy příjmu potravy v několika generacích.
Pochopení interakce genetických, epigenetických a environmentálních rizik a traumat při vzniku onemocnění a jejich vliv na prognostické faktory nám umožňuje zlepšit psycho-edukační, preventivní i komplexní léčebné přístupy.