Abstrakt
Monografie je věnována institutu vazby, který je tradičním institutem trestního práva procesního jak v právním řádu kontinentálním, kam náleží i právní řád v České republice, tak i v právu common law. Vazba je procesní institut, který výrazně zasahuje do osobní svobody obviněného, přičemž k tomuto zásahu dochází v době, kdy o jeho vině zatím nebylo rozhodnuto a vazba je tak realizovaná vůči osobě, jíž svědčí presumpce neviny.
Vazba má proto představovat institut výjimečné povahy, který lze uplatnit toliko v souladu s respektováním principu ultima ratio. Habilitační práce se zabývá otázkou respektování výjimečnosti ukládání vazby nejen z hlediska zákonné úpravy podmínek jejího ukládání, ale i přístupu aplikační praxe.
Nahlíží na institut vazby a jeho právní úprava v českém trestním řádu i optikou mezinárodních standardům a požadavků vyplývajících z principu spravedlivého procesu. Poukazuje na problematické aspekty současné české právní úpravy a zamýšlí se, zda a v jaké míře, jsou nutné legislativní změny.