Abstract
Betablokátory patří k základním pilířům farmakologické léčby různých kardiovaskulárních onemocnění. Arteriální hypertenze jako velmi časté onemocnění narůstající s věkem se pochopitelně zcela běžně vyskytuje u nemocných s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) a je rovněž jednou z nejčastějších komorbidit u těchto osob.
Podle některých studií se koexistence hypertenze a CHOPN vyskytuje až u 2,5 % dospělé populace. Přítomnost CHOPN dále zvyšuje kardiovaskulární riziko hypertoniků, které je navíc potencováno eventuálním výskytem hypoxie.
U nemocných s CHOPN a současnou arteriální hypertenzí by se měly používat výhradně kardioselektivní betablokátory. Použití kardioselektivních betablokátorů snižuje počet exacerbací CHOPN a celkovou mortalitu v případě současných přesvědčivých indikací pro léčbu betablokátory jako je srdeční selhání či ischemická choroba srdeční.
Navzdory těmto klinickým přínosům jsou kardioselektivní betablokátory u nemocných s CHOPN a dalšími indikacemi pro BB málo využívány, což může negativně olivňovat morbiditu těchto osob. Zdá se tak, že máme v klinické praxi v použití betablokátorů u CHOPN značné rezervy.