Abstrakt
Kolektivní monografie se věnuje způsobům konceptualizace starých žen ve středověku. Jako výzkumný předmět jsme zvolili necitlivý pojem "staré baby", protože usilujeme analyticky postihnout nejen okolnosti a podmínky života evropských starých žen v určité dějinné epoše, ale především rovinu jejich reprezentací.
Nekorektní, zcizujíc í označení zavánějící posměchem a opovržením se blíží karikatuře, jitří emoce a vyvolává otázky, na něž je těžké odpovídat bez zachvění. Blízkost smrti připomínaná starou ženou byla ve středověké imaginaci vždy rovna i blízkosti věčnému životu.
Se stářím a s jeho reflexí je spojena šance na brzký únik ze světa a času, tedy ze života konečného. Debata o životních podmínkách, moci, štěstí, právech i povinnostech jedné sociální skupiny je těsně provázána s rozpravou o významech její figurace ve středověkém umění a v literatuře, a ty jsou zase sledovány coby středověká aktualizace starších hebrejských, řeckých, latinských a dalších tradic.
Figura staré baby - jako tělo i jako způsob vypovídání o člověku ve světě - zosobňuje negativa, jež středověké kultury spojovaly s proměnami hmoty v čase.