Pacienti se v terminálním stádiu nádorového onemocnění nacházejí v řadě fází smutku a musí také čelit velkému strachu. Článek v úvodu popisuje proces umírání a diskutuje definici smrti. Zaměřuje se na terminální stádium nemoci jako spění ke smrti, jež zasahuje jedince v celé jeho existenci.
Popisuje také situace, kdy se individuální přístup lékaře k pacientům v terminálním stádiu onkologického onemocnění může v krajním případě stát překážkou v jejich léčbě. Pro lepší porozumění strachu ze smrti článek rozlišuje úzkost, strach, fobii a thanatofobii.
Poukazuje na fakt, že strach ze smrti není izolovaným strachem, ale je vždy sycen několika druhy jiných strachů. Jen velmi málo lidí vlastní smrt absolutně akceptuje nebo naopak absolutně popírá, často dochází k ambivalentnímu vztahu.
Proto se článek dotýká i otázky, zda lidé vůbec chtějí vědět, že umírají, a nakolik ochota lékaře sdělit pacientovi, že umírá, ovlivňuje pacientovo zvládání a vyrovnávání se se smrtí. Na celý paliativní tým jsou tak kladeny nejen vysoké medicínské nároky, ale také nároky na pochopení sama sebe a vlastního porozumění smrti, strachu z ní a jejímu individuálnímu významu.