Abstrakt
Příspěvek rozšiřuje dosavadní poznatky o chovu prasat domácích (Sus domesticus) ve středověku, přičemž se zaměřuje především na výživu a režim krmení těchto pro středověkou ekonomiku významných hospodářských zvířat v odlišném sociálním prostředí a čase. V minulosti popsané výsledky archeozoologické analýzy jsou kombinovány se zjištěními plynoucími z analýzy dvou stabilních izotopů biogenních prvků - uhlíku a dusíku.
Předmět našeho zájmu tvoří tři středověké lokality z území dnešní Prahy reprezentující širší časové rozmezí od 9. do 14. století. Srovnání výsledků s daty z raně středověkých lokalit, kde předpokládáme převažující extenzivní chov prasat, pomáhá blíže charakterizovat chovatelské strategie především ve vztahu k pražské raně středověké aglomeraci.