Abstrakt
V článku je konfrontována nová interpretace invektivy Rutilia Namatiana proti Stilichonovi, s níž přišel Stanislav Doležal. Rutiliův postoj ke Stilichonovi podle něho vyplynul z přesvědčení, že Stilicho zradil Řím barbarům, zatímco náboženská motivace hrála roli jen malou, nebo žádnou.
Tím ovšem Doležal přehlíží, jakým způsobem k této zradě mělo dojít. V myšlení posledních pohanů Říma, jejichž vidění světa Rutilius, jak se oprávněně tvrdí, sdílel, si lze snadno představit dvě podmínky, které podle nich musely být splněny, aby Řím mohl být dobit: nepřítel musel znát tajné jméno ochranného božstva města Říma a muselo být zněmožněno, aby stran blížícího se nebezpečí byly konsultovány Sibyllské knihy.
Ovšem právě z odstranění těchto dvou překážek z Alarichovy cesty byl Stilicho Rutiliem obviňován, v prvním případě to lze obhájit, v druhém je to evidentní. Pro jeho motivaci k postoji vůči Stilichonovi tak náboženství hrálo zásadní roli.