Příspěvek se zabývá vlivem základních lidských práv a svobod v řízeních o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k obytné nemovitosti. Článek poukazuje na zásadu dobrovolnosti spoluvlastnictví v mezinárodním srovnání. Pozornost je věnována střetu ústavního práva na bydlení a ústavního práva na vlastnictví majetku, jako dvou základních lidských práv, které se často v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dostávají do sporu.
Příspěvek analyzuje stávající judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky, která výrazně v řízeních o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví upřednostňuje ústavní právo na vlastnictví majetku oproti právu na bydlení. Judikatura tak výrazně upřednostňuje zásadu dobrovolnosti spoluvlastnictví oproti ústavnímu právu na bydlení.
Sociálně citlivé případy je možné řešit prostřednictvím návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví, který může být udělen nejvýše na 2 roky.