Abstrakt
Příspěvek se zabývá dvěma epizodami šíření neolitických prvků z tzv. Centrální planiny na středním toku Žluté řeky: první kol. r. 5000 př. n. l., která je spojena se šířením prvků raně neolitické kultury Peiligang, a druhé po r. 4000 př. n. l. spjaté s expanzí kultury Yangshao.
Je ukázáno, že přestože v obou případech byla přinejmenším část šíření kulturních prvků nesena fyzickými migracemi, jejich příčiny byly z řejmě odlišné: v prvním případě šlo pravděpodobně o častější záplavy a rozšiřování vodních ploch v původní centrální oblasti rozšíření kultury Peiligang, způsobené vyššími srážkai v období vrcholícího holocenního klimatického optima, ve druhém případě pak o demografický tlak vyvolaný úplným přechodem k plně zemědělskému způsobu života.