Abstrakt
Jednadvacáté století může být posledním století člověka, jak jej známe po tisíce let. Přijdou vědci chytřejší než Einstein, literáti dokonalejší než Čapek, hudebníci lepší než Mozart.
Nebude to však kvůli evoluci a šťastné náhodě osudu. Uděláme to my samotní skrze úpravu našeho genomu.
Nebo naopak nikdo takový nepřijde a svět zůstane stejný jako je dnes. Stejný ve všem dobrém i špatném, ale navíc s pocitem promarněné příležitosti, která nám mohla otevřít dveře do nového světa.
Genetické inženýrství je, bez nadsázky, Sophiinou volbou tohoto století. Jak se k této volbě má postavit právo? V tomto textu se zaměřuji na obecné a teoretické otázky regulace této technologie.
Můj pohled vychází z hodnotových pozic klasického liberalismu.