Abstrakt
Cílem předloženého výzkumu pro praxi1 (Uggerhoj 2011) je zkoumat otázku, zda a jak zavádět supervizi do prostředí, kde pracovníci většinou dosud netuší, oč jde. Teoretickým východiskem studie je chápání supervize jako prostoru k neformálnímu učení zahrnujícího i zpracování emocí, přičemž tento prostor a dynamika procesů v něm probíhajících jsou charakterizovány svou specifickou kulturou (Havrdová et al. 2010).
Otázka vhodnosti zavádění supervize je z této perspektivy spojena s otázkou kompatibility kultury supervize a kultury, do které má být supervize zaváděna (tamtéž). Pro účely této studie je fenomén obou kultur zastoupen "ideálem hasiče" a "ideálem supervizanta".
Výsledky ukazují, že metoda porovnání ideálů přináší řadu zajímavých podnětů pro strategii zavádění supervize. Limity jsou dány zejména tím, že jde o studii v rámci jednoho zvoleného prostředí.