Studie uplynulé dekády ukazují, že čeští žáci nerozumějí matematice na očekávané úrovni a že se jejich postoje vůči tomuto předmětu s časem zhoršují. Článek se zabývá možným řešením popsaného problému, a sice implementací metody aktivního učení peer instruction ve výuce matematiky na základní škole. Za účelem rozhodnout, zda je pomocí peer instruction možno vyučovat i v prostředí základní školy, byl v jedné třídě českého gymnázia (třicet žáků osmého ročníku) realizován akční výzkum o vlastnostech smíšené empirické studie.
Hlavní myšlenkou bylo srovnání výsledků pozorované třídy před, během a po implementaci peer instruction. Úroveň porozumění žáků byla sledována pomocí normalizovaného učebního zisku vypočteného na základě designu pre/post testování. Změny žákovských postojů vůči matematice byly mapovány pomocí průběžných a pre/post dotazníků.
V duchu akční studie byla průběžná data i výsledky pravidelně diskutovány se skupinou vybraných ž áků nebo s odborníky na dané problematiky. Výsledky ukazují, že existuje silný vztah mezi normalizovaným učebním ziskem a jednou ze čtyř typických rolí, se kterou se žáci identifikují během skupinových diskuzí: pasažéři, standardní diskutéři, poradci a dominantní řečníci.
Rovněž se ukazuje, že pro navýšení aktivity pasažérů je potřeba peer instruction vhodně modifikovat.