Stále častěji se objevuje kritika neschopnosti parlamentů reagovat na rychle měnící se svět. Hovoří se o trendu, kdy vysoké soudy začínají stále více jednat spíše jako pastýři parlamentů než jako strážci ústavy.
Omezování diskrece zákonodárce je samozřejmě v ústavním státě nutné, nesmí však překročit únosnou míru. Soudy nejsou vybaveny k určování pozitivních pravidel a mohou sloužit i "odvrácené straně síly", není tedy možné spoléhat čistě na ně.