Právní rozbor definuje a odůvodňuje základní východiska pro alokaci vzácných zdrojů vztahujících se k poskytování intenzivní péče v situaci, kdy není možné péči poskytnout všem indikovaným pacientům. Zabývá se přitom několika problémy: snížením standardu náležité odborné úrovně poskytované péče, odmítnutím pacienta do intenzivní péče, ukončením intenzivní péče a překladem pacienta do jiného zdravotnického zařízení.
Vymezeny jsou také zásady pro proces klinického rozhodování o přijetí do intenzivní péče nebo o jejím ukončení. Rozbor si klade za cíl být dostatečně srozumitelný pro neprávníky a současně poskytnout vyčerpávající právní odůvodnění vymezených principů.