Autor příspěvku ukazuje, jak se v případě individuálních sankcí dostává do střetu společenský požadavek na flexibilní a reakčně-efektivní prosazování politických cílů a společenských hodnot v komplexním světě formou uvalování sankčních opatření proti jednotlivcům ze strany moci výkonné, tedy de facto uvalováním trestů, s tradiční dělbou moci, dle které je rozhodování o vině a trestu výlučně rolí moci soudní. Zvláštní pozornost přitom autor věnuje připravované české právní úpravě individuálních sankcí, jejímž je tvůrcem.
Případová studie je v článku užita k demonstraci tekutosti dělby moci v moderním demokratickém právním státě, v čemž autor navazuje na myšlenky Zygmuta Baumana a jeho fenomén tekutosti společnosti a společenských jevů.