Publikace na Filozofická fakulta |
2020
Abstrakt
Když Hegel tvrdí, že "zalátaná ponožka [je] lepší než děravá; ne v případě sebevědomí", má tím na mysli ponožku jakožto metaforu jisté negativity, absence, deficitu, nedostačivosti či nedokonalosti, která je fundamentální vlastností sebevědomí i dalších projevů lidské psýché, a kterou tudíž není záhodno nějak uměle "zalátávat", překlenovat či doplňovat. Přestože se takovýto příměr může jevit poněkud neobvyklým, text článku prokazuje existenci obdobné "ponožkové metafory" ve čtyřech významných dílech moderní francouzské literatury, kterými jsou Mysterium lásky a útrpnosti Johanny d'Arc Charlese Péguyho, Hledání ztraceného času Marcela Prousta, Čekání na Godota Samuela Becketta a Muž, který spí Georgese Pereka.