Abstrakt
Tento článek se zabýv á souborem projevů a esejů českého básníka a prozaika Jana Čepa, které přednesl v Rádiu Svobodná Evropa (RFE) v období po komunistickém puči v roce 1948 a po jeho emigraci od Československo. Texty Čep posléze publikoval v sérii exilových periodik (Nový život, Svědectví a Proměny) v letech 1953-1966 a 1969.
Autor se zároveň snaží porozumět Čepově dílu jako celku během 40. a 50. a 60. let a objasnit vztah mezi autorovými fikčními a publicistickými texty tohoto období. Sleduje jejich možné průsečíky a vzájemné průstupy.
Rovněž zkoumá širší kontext Čepovy kritiky marxismu jako indoktrinační ideologie s cílem lépe porozumět postavení a roli básníka v sovětských totalitních a západních liberálních společnostech, specifikům transformace a intenzifikace počáteční Čepovy estetiky, jak se profilovala v souvislostech 50. a 60. let 20. století. Konečně se také zabývá Čepovými úvahami o pozici exilového básníka, který aktivně usiluje o povzbuzení spoluobčanů ve své vlasti, jež zůstali v zajetí totalitní moci.