Kardio-renální medicína je dynamicky se rozvíjející oblast, kterou spojuje široké spektrum vzájemně se ovlivňujících interakcí mezi oběma systémy. Mezi hlavní patofyziologická rozhraní obousměrné interakce srdce-ledviny patří hemodynamické, neurohormonální a inflamatorní mechanizmy.
Posouzení jejich dílčí významnosti a možnosti jejich kvantifikace napříč širokého spektra kardio-renálních fenotypů není v klinické praxi jednoduché, resp. prakticky nemožné. Tento článek je velmi stručným a nedokonalým poodhalením jiného pohledu na sérovou koncentraci urey, a sice jako nepřímého ukazatele maladaptivní aktivace neurohormonálních dějů zapojených do patogeneze kardio-renálních syndromů.