Autor nejprve obecně vymezuje duchovní péči, kterou poskytují nábožen-ská společenství ve veřejných institucích, a to 1. ve prospěch svých členů, 2. ve prospěch kohokoliv (služba přítomností a nasloucháním) a 3. ve pro-spěch veřejnosti i mimo duchovní péči ve veřejných institucích (např. duchovní péče o osoby propuštěné z nemocnice nebo z vězení). V další části svého příspěvku popisuje principy duchovní péče ve veřejných institucích v České republice.
Nakonec se zabývá duchovní péčí ve prospěch policie, hasičského záchranného sboru, obětí trestných činů, obětí katastrof a osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody v České republice