Typologická diverzita žáků na 1. st. ZŠ je velice široká, přičemž rozmanitá je také uplatňovaná míra individualizace a diferenciace v jejich edukačním procesu.
Detekce, definice specifických rysů žákovy osobnosti a především jejich respektování a následná kultivace je nezbytným předpokladem pro jeho úspěšný rozvoj v multidimenzionálním kontextu, přičemž integrita žákovy osobnosti je synergicky formována také působením faktorů sociálního mikroprostředí i makroprostředí. Jako vysoce vhodný prostředek pro kontinuální a graduální rozvoj specifických aspektů žákovy osobnosti spatřuji dlouhodobý a systematický rozvoj jeho kreativity.
Za nejdůležitější přitom nepovažuji produkty, které při kreativním procesu vzniknou, ale spíše proces, kterým si žák prochází a který jej průběžně formuje a umožňuje mu uplatnit a rozvinout svou autonomii, stejně jako rozvíjet autodeterminovanou motivaci, autoregulaci, metakognitivní strategie, schopnost kritického myšlení aj. Stejně jako jsou rozdílné kognitivní procesy žáků při učení, tak různá je míra ochoty žáků přistoupit na kreativizační snahy (nejen) učitele i proces realizace úkolů a reflexe vybraných dílčích aspektů žákovy tvorby v závislosti na cílech, které reflexí sledujeme.
Velmi důležité jsou také metody, jejichž výběr by měl korespondovat nejen s vytyčenými cíli v oblasti rozvoje kreativity (primárně v oblastech výtvarně-vizuální a jazykově-literární, sekundárně v oblasti dramaticko-pohybové a hudební) v propojení s dalšími interdisciplinárními cíli, ale které by měly v co největší možné míře reflektovat poznatky o konkrétních typologických specificích osobností žáků. Pro účely tohoto příspěvku jsem vybrala metodu Graphic-Narrative-Embodied Play (GNEP), která protíná výše uvedené 4 umělecké oblasti, stejně jako poskytuje vhodné prostředí pro detekci, definici a následnou kultivaci specifických aspektů žákovy osobnosti v jednotlivých fázích jeho tvůrčí činnosti.