Tento příspěvek se zabývá interakcí klienta a terapeuta v terapeutickém poli, do kterého klient přináší emoce, které jsou pro terapeuta z různých důvodů těžké. Pozornost je tedy zaměřena na prožívání terapeuta a fakt, že jeho práce s vlastními pocity a potřebami toto pole nevyhnutelně proměňuje.
Příspěvek si klade za cíl prozkoumat tuto situaci v kontextu Gestalt terminologie a využít metaforu tance k hledání možných východisek a způsobů, jak terapeut může v podobných situacích pracovat sám se sebou - jak se o sebe může postarat a ochránit se, aby zároveň nedošlo ke ztrátě autentického kontaktu a dialogu s klientem. Stejně jako tanečník musí terapeut hledat křehkou rovnováhu mezi stabilitou, flexibilitou, účelností a elegancí (estetikou).
Klíčovými pojmy zde jsou terapeutovo sebeuvědomění, jeho sebepodpora a narušení kontaktního cyklu.