Práce se zabývá možností obohacení teorie soutěžního práva o behaviorální ekonomii. Na základě krátkého shrnutí behaviorální ekonomie jako směru v ekonomické teorii pojednává o rostoucí potřebnosti zahrnutí behaviorálních úvah v soutěžním právu, a to zejména s ohledem na rozvíjející se digitální ekonomiku.
Závěry této obecné diskuse posléze ilustruje na třech konkrétních rozhodnutích Evropské komise. Závěrem tato práce dává odpověď na tři otázky ohledně právních dopadů případného příklonu k behaviorální ekonomii.
Zaprvé, nebude často možné na behaviorální teorie újmy bez dalšího vztáhnout některé zavedené testy užívané v soutěžním právu. Zadruhé, bylo by žádoucí s ohledem na vyšší skutkovou náročnost případů založených na behaviorální teorii újmy zavést preciznější pravidla na empirickou analýzu prováděnou soutěžními úřady.
V neposlední řadě může příklon k behaviorálním teoriím újmy v důsledku zmíněné skutkové složitosti snižovat míru právní jistoty v soutěžním právu. Ke zmírnění tohoto fenoménu ovšem mohou přispět detailnější soft law materiály Evropské komise společně základními testy reagujícími na nejvíce problematické jevy, které by nebyly presumptivní povahy.