Tento článek ukazuje jak dva úspěšné současné české filmy, Zapomenuté světlo a Musíme si pomáhat pracují se symbolickými obrazy, které mají svůj tradiční domov v christologii. Soustředí se na to, jak Kristův příběh tak trojí úřad, kněžský, prorocký a královský, nacházejí své vyjádření v post-sekulární kultuře, kde jsou lidé znovu otevřeni k otázkám víry, ale nejsou schopni přímo čerpat z tradic náboženské praxe.
V závěru je naznačeno, v čem se teologové vstupující do dialogu s novými formami religiozity mohou učit u filmových producentů.