Studie se zabývá osobou anglického učence, právníka, společenského reformátora, zakladatele utilitarismu a filosofa Jeremy Benthama (1748-1832), a to zejména ve vztahu k trestání a k jeho projektu nazvaném Panoptikon. Návrh tohoto soukromého experimentálního vězení, který Jeremy Bentham učinil kolem roku 1787 a dále jej několik let rozvíjel, obsahoval kruhovou konstrukci s "inspekčním domem" v jeho středu, z něhož mohou strážci vězně hlídat.
Vězni, kteří jsou rozmístěni v celách po obvodu stavby, nemohou vidět do inspekčního (strážního) domu. Okna strážní věže byla vybavena žaluziemi, takže vězni mohli být pod trvalým dohledem, ale strážci sami vidět nebyli.
Princip měl být takový, aby dozorci měli mít možnost pozorovat vězně za všech okolností, včetně doby, kdy byli v celách. Vězni by nikdy nemohli vidět strážce vězení, a tak si nikdy nemohli být jisti, zda jsou či nejsou v tu kterou chvíli pod dohledem.
Projekt nebyl nikdy za života Jeremy Benthama uskutečněn, nicméně se stal inspiračním zdrojem pro stavby jiných věznic v moderní době, inspiroval filosofa dvacátého století Michela Foucaulta a představoval ve své době pro odsouzené i vězeňskou službu obrovské zlepšení ve vězeních a žalářích, a nakonec předjímal trend k soukromému řízení nápravných zařízení.