Abstrakt
V kontextu vývoje papežských voleb má zásadní v ýznam volební dekret Mikuláše II. In nomine Domini.
Stál na počátku dominantní pozice kardinálského kolegia při výběru nové hlavy katolické církve a ve svém důsledku vedl k omezení zásahů laiků do volebního procesu. Deklaroval ideál papežské volby jako vnitrocírkevní záležitosti, a stal se tak jedním ze symbolů gregoriánského papežství.
Tato studie se zaměřuje na zásadní prvek výše zmíněné volební úpravy, a to na roli kardinálského kolegia v čele s kardinály-biskupy. Na základě analýzy dobových textů se snaží určit jejich postavení a význam v okamžiku vydání volebního dekretu a konfrontovat tuto jejich roli s pozdějším vývojem.