Syndrom akutní dechové tísně byl poprvé přesněji popsán v šedesátých letech minulého století jako akutně vzniklý stav charakterizovaný hypoxémií a difuzním bilaterálním zastíněním na RTG plic s vysokou mortalitou. definice ARDS prochází trvalým vývojem. Základním patofyziologickým dějem je zvýšená permeabilita alveolo-kapilární m embrány, vyvolaná přímým, nebo nepřímým poškozením plic, které vede ke vzniku tzv. primárního resp. sekundárního ARDS s mírně odlišnými klinickými fenotypy onemocnění, kdy mimoplicní fenotyp má mírnější průběh a lepší prognozu.
Identifikace klinického fenotypu je významná mj. z pohledu předpokládaného efektu léčebných intervencí.