Sedmý díl seriálu o dějinách biologických věd v uplynulých 100 letech přesouvá pozornost na období vývoje po druhé světové válce. Zaměřuje se na proměny vědeckých institucí ve čtyřicetiletém období socialistického zřízení pod nadvládou komunistů.
Připomíná stalinistickou ideologickou deformaci biologických věd v podobě lysenkismu a tzv. mičurinské biologie. Shrnuje hlavní reformy zemědělského výzkumu a školství a na přírodovědeckých fakultách v Praze, Brně a Olomouci.
Zejména je ale přiblíženo formování nových biologických ústavů v Československé akademii věd, jejíž založení znamenalo zásadní proměnu struktury výzkumu. Období normalizace po roce 1968 vyznačovala stagnace, ale také vznik Jihočeského biologického centra a ekologického hnutí při obnově občanské společnosti.