Abstract
Pacienti s diabetem 2. typu mají zvýšené riziko vzniku kardiovaskulárních příhod, srdečního selhání a poruchy renálních funkcí. Inhibitory transportéru SGLT2 (glifloziny) vedou ke snížení glykemie tím, že ovlivňují velmi starý a farmakoterapeuticky dříve nevyužívaný mechanismus konzervace energie v organismu - blokují zpětnou reabsorpci glukózy z primární moči.
S určitým překvapením se však ukázalo, že kromě poklesu glykemie využívaného pro léčbu diabetu zasahují všechny glifloziny svými neglykemickými efekty i další zásadní komorbidity - srdeční selhání a selhání ledvin. Zároveň se ve velkých kardiovaskulárně zaměřených studiích ukázaly určité rozdíly v tom, jak jednotlivé glifloziny ovlivňují kardiovaskulární parametry (včetně kardiovaskulární a celkové mortality) u pacientů s diabetem a s různou úrovní kardiovaskulárního rizika.
Tato zjištění stimulovala další výzkum a vedla k analýzám, které si kladou za cíl lépe pochopit mechanismy působení gliflozinů v různých skupinách pacientů. Dokonce byly zahájeny velké klinické studie zaměřené na srdeční selhání a sníženou funkci ledvin u pacientů bez diabetu.
Tento přehled shrnuje dosud známé neglykemické efekty gliflozinů, diskutuje dostupné výsledky z klinického výzkumu s glifloziny a sumarizuje jejich dopad do klinické praxe.