Autorka v úvodu připomíná sté výročí (1919-2019) oficiálního uznání konferenčního tlumočení jako profese a zaměřuje se poté na situaci na trhu konferenčního tlumočení v předlistopadovém Československu (retour, pilotáž, tlumočení na dálku, druhy akcí, lingua franca tehdy a dnes). Dále se věnuje vysokoškolské přípravě českých tlumočníků tehdy a dnes (technické vybavení, nahrávky, rodilí a nerodilí mluvčí)a podrobnějí popisuje inovované studijní plány oboru tlumočnictví na Ústavu translatologie FF UK, včetně specializace EMCI (European Masters in Conference Interpreting).