Ugaritská politika na samém konci doby bronzové nebyla monolitická. Předpokládá se, že i slavný básník a písař Ilimilku se svým relativně radikálním dílem sledoval skutečný politický cíl, tj. podporu femininního prvku v ugaritském vnitropolitickém boji.
Téměř všude tušíme velkou, mocnou dámu za poměrně drzým a neúspěšným mužským hrdinou (Anat a Baal, Octavia a Jassibu, Pughat a Aqhatu, královna a král). Různé žánry ugaritské literatury (mýtus, epos, korespondence, rituál), zdá se, potvrzují, že to byla konkrétně ugaritská královna, možná Šarijelli, jejíž zájmy chtěl prosazovat.