Příspěvek se zabývá na základě starší i stávající literatury některými rozdíly výslovnosti vokálů v Čechách a na Moravě. Sledován je primárně rozdíl v kvalitě krátkých samohlásek z hlediska rozdílu otevřenost / zavřenost.
Otevřenější varianta je charakteristická pro český region, zavřenější pro region moravský. Nápadná je zejména variabilita v pásmu vokálů i- ových.
Na několika příkladech rozložení vokálů v poli hodnot základních formantů (F, F2) získaných z analýz reálné výslovnosti, je ukázáno, že rozdíl je zásadnější. Výslovnost vokálů v české (zejména středočeské) oblasti směřuje k centralizaci, formantová pásma se přibližují, snadno mezi nimi dochází k přesahům.
V moravském regionu zůstává formantové pole více rozevřeno, pásma jednotlivých vokálů jsou navzájem více oddělena. Cílem příspěvku je otevřít diskusi o významu těchto rozdílů z hlediska standardu češtiny jako jednotného jazyka.