Je zřejmé, že v pedagogické praxi je znalost individuálních potřeb žáků pro efektivitu výuky stěžejní. Cílem textu je na základě konkrétního materiálu doložit, že zvukový jev, o kterém je známo, že působí určitým skupinám cizojazyčných studentů v češtině potíže, se může i v relativně homogenní skupině žáků projevovat velmi variabilně.
Pro demonstraci byla vybrána znělost párových souhlásek v českém projevu u mluvčích s mateřštinou čínštinou. Sledovány byly jak obecné tendence, tak variabilita interpersonální a intrapersonální.
Důraz byl kladen na podrobnou strukturaci jevu, jež může přispět k přesnějš ímu odlišení případů snazších a obtížnějších. Materiál tvořily čtené texty 8 mluvčích žen a základem byla percepční analýza.