Mnohojazyčnost Evropské unie je zakotvena v jejích základních dokumentech a smlouvách. Česká republika je členem EU již od roku 2004. Stejně dlouho je čeština pravidelně používána jako jeden z oficiálních jazyků na zasedáních institucí EU.
Zní z úst delegátů či tlumočníků v kabinách. Na práci v evropských institucích se však tlumočníci s češtinou připravovali mnohem déle.
Autorka se zaměřuje na nezbytné změny ve vysokoškolské přípravě budoucích konferenčních tlumočníků pracujících s češtinou, konkrétně na Ústavu translatologie FF UK, v souvislosti se vstupem České republiky do EU. Sleduje vývoj jazykové a tlumočnické situace na různých typech zasedání a věnuje se klíčovým momentům, které tlumočníci aktivně prožívali společně s delegáty během uplynulých let, naznačuje další možné směřování jazykové politiky Evropské unie a roli tlumočníků.
Zejména ji zajímají tlumočníci ve španělské kabině v DG SCIC Evropské komise a důvody, pro které si přidali právě češtinu jako další pracovní jazyk C.