Slovinský vědec Matija Murko (1861-1952) zahájil svou slovanskou kariéru ve Vídni. Později působil jako profesor ve Štýrském Hradci a Lipsku.
Vrchol své kariéry dosáhl na Karlově univerzitě v Praze (od roku 1920 do smrti). Pomohl formovat českou slavistiku, v té době její evropské centrum.
V pražském období můžeme v jeho práci analyzovat tři témata: komparativní studia jihoslovanských literatur, výzkum srbské a chorvatské epiky a historické úvahy o budoucnosti slavistiky.