Úvod: Nový trend v soudním lékařství reprezentuje v posledních letech aplikace radiologických zobrazovacích metod do běžné soudnělékařské praxe, z nichž největšího významu celosvětově doposud dos áhlo využití post mortem výpočetní tomografie (pmCT). Cílem práce bylo ověřit možnost využití výpočetní tomografie v soudnělékařské diagnostice utonutí a diferenciální diagnostice těl vytažených z vody.
Materiál a metodika: Analyzováno bylo 27 případů spadající do diagnostické kategorie utonutí, u kterých bylo před pitvou provedeno pmCT vyšetření. Ve všech případech byly na pmCT hodnoceny následující morfologické známky utonutí, resp. jejich ekvivalentní radiologický obraz: vodní rozedma plic, přítomnost tekutiny ve vedlejších nosních dutinách (Svěšnikova známka), přítomnost pěny u úst (tzv. pěnový hřib), přítomnost tekutiny v dýchacích cestách, Wydlerova známka, Sabinského příznak, Uenova známka, hemodiluce v levostranných srdečních oddílech, přítomnost rozsivek ve vnitřních orgánech či kostní dřeni a descendentní typ hniloby.
Výsledky: Bylo zjištěno, že mezi diagnostické známky utonutí, které lze ekvivalentně nalézt a hodnotit na pmCT patří: vodní rozedma plic, přítomnost tekutiny ve vedlejších nosních dutinách (Svěšnikova známka), přítomnost tekutiny v dýchacích cestách (dutině ústní, nosní, hrtanu, průdušnici a průduškách), Wydlerova známka a hemodiluce v levostranných srdečních oddílech. Závěr: PmCT představuje důležitý diagnostický nástroj, který se může spolupodílet na diagnostice utonutí společně s klasicky provedenou pitvou.
Přesto, že ne všechny typické morfologické známky utonutí lze na pmCT adekvátně zobrazit, lze s výhodou využít toto vyšetření k průkazu a vizualizaci vodní rozedmy plic, Svěšnikovy známky, přítomnosti tekutiny v dýchacích cestách, Wydlerovy známky a hemodiluce v levostranných srdečních oddílech.