Abstrakt
Po roce 1948 byla v socialistickém Československu vizualizace nahého ženského těla zakázána. Podle oficiálního pojetí byl akt chápán jako "buržoazní" a "dekadentní", přispívající k vykořisťování žen-socialistických občanů.
Po roce 1956 byl akt rehabilitován. Nejdříve v oblasti malby, grafiky a sochy a postupně i ve fotografii, jež byla dobově problematická svou vázaností na realitu.
Zde se akt začal postupně prosazovat koncem padesátých let, až se z něho stal nejčastěji reprodukovaný žánr na stranách československých fotografických časopisů let šedesátých. Tento vývoj byl doprovázen četnou diskuzí o možnosti vizualizace obnaženého ženského těla.
Doboví teoretici se na marxistických základech snažili o formulaci specifického, ženy nevykořisťujícího "socialistického aktu", který se měl odlišovat od aktu, vznikajícího v západních kapitalistických zemích. Článek rozebírá příspěvky do dobové diskuze od jednotlivých teoretiků (Miloslava Kubeše, Ludvíka Barana, Jána Šmoka, Václava Zykmunda), které se zabývaly formulací aktu na teoretické i praktické úrovni. Zároveň zařadí tento druh myšlení a kritiky do mezinárodního kontextu (ve srovnání s o deset let později formulovanou feministickou kritikou), a to jak jeho progresivní stranu (marxistickou kritiku vizualizace nahého ženského těla jako předmětu ekonomické směny), tak návaznost na tradiční uvažování o aktu (zobrazení nahého ženského těla spojené s normativitou a ideálními proporcemi).