Dočasná opatření dle čl. 78 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie ve světle judikatury Soudního dvora EU
Abstrakt
ednou z možností, jak reagovat na situaci náhlého hromadného přílivu žadatelů o mezinárodní ochranu, je přijetí dočasných opatření dle čl. 78 odst. 3 SFEU. Poprvé byl článek aplikován, když Rada EU v roce 2015 přijala rozhodnutí o relokaci žadatelů z Itálie a Řecka.
Povinné relokace odmítají zejména státy Visegrádské skupiny, přičemž v nedávné době Soudní dvůr EU shledal, že Česká republika, Polsko a Maďarsko porušily právo EU, když se relokačními rozhodnutími neřídily. Článek se zabývá tím, jaké výhody poskytuje přístup založený na přijetí dočasných opatření a zda v případě uprchlické krize je anebo není dostačující. Čl. 78 odst. 3 SFEU poskytuje značné výhody, neboť umožňuje jednat rychle a dává EU široký prostor pro uvážení, přesto jeho existence nezbavuje EU povinnosti vybudovat společnou evropskou azylovou politiku na principu solidarity. Pro samotnou EU i členské státy se jeví jako výhodnější implementovat princip solidarity do SEAS a nemuset se spoléhat na ad hoc přístupy.