Abstrakt
Článek se zabývá strategiemi zvládání stresu vyučujícími v základních školách. Jeho cílem je popsat, jak často a jakým způsobem vyučující základních škol (1. a 2. stupeň) reportují používání pozitivních, negativních a neutrálních (nezávislých) strategií a jak silná je jejich souvislost se syndromem vyhoření. Členění strategií na pozitivní, negativní a neutrální (nezávislé) vychází z teoretického modelu dotazníku SVF 78, který zjišťuje 13 copingových strategií rozdělených do tří uvedených skupin (Janke & Erdmannová, 2003).
Pozitivní strategie směřují k odstranění příčiny stresu, negativní pouze eliminují okamžité nepříjemné pocity, ale nemění působení stresorů, a neutrální (nezávislé) mohou působit oběma směry. Výzkum využíval smíšenou metodologii.
Data byla shromážděna pomocí dotazníkové baterie zahrnující SVF 78 a Shirom-Melamedovu škálu vyhoření (n = 2394) a prostřednictvím rozhovorů s vybranými vyučujícími dosahujícími vysokého a nízkého skóre ve škále vyhoření (n = 59). Analýza dotazníku ukázala, že vyučující ZŠ používají při stresu častěji pozitivní než negativní strategie.
Nejčastěji používanou strategií bylo náhradní uspokojení (37 %), další tři pozitivní strategie preferovala čtvrtina vyučujících. Analýza dále ukázala, že celkové vyhoření silně koreluje s reportovanými strategiemi, a to především s negativními.
Souvislost mezi vyhořením a pozitivními strategiemi zvládání stresu je slabší, ale přesto vysoce statisticky i věcně signifikantní.
