Abstrakt
Článek se zabývá koncepcí "jednoduchých forem" Andrého Jollese. Jolles chápe ve své knize Einfache Formen (1930) tyto specifické formy vyprávění (legenda, sága, mýtus, hádanka, průpověď, kázus, memorabile, pohádka, vtip) jako elementární formy (původně) lidového básnictví, které nedospěly k definitivní jednotě, zůstávaly na okraji mimo stylistiku, rétoriku a poetiku.
Jedním z klíčových pojmů Jollesových "jednoduchých forem" je pojem řečového gesta (Sprachgebärde), které Jolles chápe jako jednoduchým formám vlastní tvaroslovnou nebo tvar určující dispozici. Každá z "jednoduchých forem" reprezentuje jazykovou reflexi různých způsobů lidského působení ve světě a základní strukturní princip vyprávění.
Tato koncepce staví Jollesovu knihu do blízkosti filozofie "symbolických forem" Ernsta Cassirera nebo formalisticko-strukturální teorie pohádky Vladimira Proppa.