Abstrakt
Prostituce náležela k hlavním zdrojům šíření pohlavních nemocí. Po vzniku Československa bylo úsilí o jejich potlačení propojeno s bojem proti nevěstincům a za osvobození žen z tzv. prostitučního otroctví.
Výsledkem byl aboliční zákon z roku 1922, který zrušil nevěstince a zavedl povinnost podstoupit léčení v případě nákazy. Zákon prostituci nezakazoval ani nepovoloval, trestné bylo jen provádění prostituce tzv. pohoršivým způsobem a svádění mladistvých.
Důsledkem zrušení nevěstinců byl růst pouliční prostituce a přesun prostitučního kapitálu do barů, masérských salonů a po jejich zákazu do jiných, zejména individualizovaných forem. Nástroje k potlačení prostituce nebyly dostatečné, přesto aboliční zákon přes růst prostitučních aktivit zabránil úměrnému zvýšení pohlavních chorob.