Studie se zabývá negativními aspekty médií v kontextu kulturní, sociální a filozofické antropologie, konkrétně ambivalentními reakcemi na nové technologie jako rádio, film nebo televize s jejich eschatologickými i mytologickými implikacemi v době mezi světovými válkami a po skončení druhé sv. války. Jde o to ukázat, že kritické uvažování o moderních médiích, proměňujících člověka v přízračné simulakrum, má hlubší význam a dosah, než aby bylo vnímáno pouze jako určitá kritická reakce z konzervativních hledisek.
Prostřednictvím nových technologií se tělesnost a mezní fenomény, spojené s existencí člověka (otisk těla, slzy, popel, stíny), stávají často předmětem reprezentace, čímž je posílena představa působení různých parafenoménů: jako by stínové postavy na filmovém plátně, které diváci pozorují, sugerovali reálnější existenci než jejich skutečně existující "dvojníci".