Abstract
Komunikační schopnost umožňuje člověku participovat na celé řadě společenských procesů. Úroveň této participace je ovlivňována vnějšími i vnitřními faktory, do kterých se zcela zásadně promítá přítomnost závažného zdravotního postižení (Kopečný, 2004). Potřeba komunikovat je u osob s kombinovaným postižením, které nemohou komunikovat verbálně, zcela totožná jako u osob s intaktními komunikačními kompetencemi.
Alternativní a augmentativní komunikace (AAK) je oblast klinické praxe, která se pokouší kompenzovat tyto symptomatické poruchy narušené komunikační schopnosti a umožnit tak osobám s poruchami komunikace účinně se dorozumívat a reagovat na podněty ve svém okolí (Šarounová, 2014). V české odborné literatuře lze nalézt pouze sporadické množství publikací a výzkumných šetření, které by se touto oblastí zabývaly.
V současné době neexistuje v České republice žádný systém klasifikace a hodnocení komunikačních kompetencí pro osoby s kombinovaným postižením, které využívají formy AAK. V zahraničí je této oblasti věnována větší pozornost.
V roce 2011 vznikla v USA výzkumná studie Developing and validating the Communiation Function Classsification System for individuals with cerebral palsy, jejíž cílem bylo klasifikovat funkčnost komunikace jedinců s mozkovou obrnou. V rámci klasifikace se je hodnocen každodenní komunikační v ýkon jedince s tímto kombinovaným postižením do jedné z pěti úrovní.
Tato klasifikace je přeložena do několika světových jazyků, přičemž česká úprava doposud nevznikla. Z toho důvodu je jedním z cílů výzkumného šetření právě modifikace CSFC klasifikace pro českou praxi.