Abstrakt
Studie se pokouší o nový pohled na novelu Josefa Jiřího Kolára Libuše v Americe (1854), která byla dosud kritikou i literární historií hodnocena jako typ populární dobrodružné četby bez jakýchkoli ideových či estetických ambicí. Próza je posuzována nejprve v kontextu dobové domácí historické povídky, jíž se nijak nevymyká vágním zacházením s historickými fakty.
V Libuši v Americe je však tato libovolnost vystupňována až ke konstrukci ideálních paralelních dějin, kontrastujících s neutěšenou reálnou přítomností. V další části studie je na příkladech ukázáno, jak je tato diskrepance mezi fantazijním a reálným světem vystupňována originálním využíváním kompozičních, lexikálních, gramatických a básnických prostředků.
Závěrečný oddíl ukazuje vzájemné zrcadlení snové české společnosti v Americe a reálné situace Čech jako projev romantické ironie a jako výraz autorovy hořké reflexe úpadku českého světa.