Valence českých verbálních jmen v nominálních konstrukcích a ve verbonominálních predikátech s kategoriálním slovesem
Abstrakt
Česká verbální jména (zakončená sufixy -ní/-tí) označující událost (např. poučení jako proces) nebo abstraktní výsledek děje (např. poučení jako předaná informace) se z hlediska valence liší především tím, jak v povrchové struktuře vyjadřují svá valenční doplnění. V nominálních konstrukcích je povrchové vyjádření valenčních doplnění verbálních jmen označujících událost odvoditelné z valenční struktury jejich základových sloves.
Oproti tomu verbální substantiva označující abstraktní výsledek děje užívají k povrchovému vyjádření svých valenčních doplnění vedle systémových morfematických forem i formy nesystémové. Ve verbonominálních konstrukcích, v nichž je syntaktickým centrem kategoriální sloveso, verbální jména označující událost systematicky uplatňují na povrchu jako subjekt slovesa participant Agens (v širokém slova smyslu).
Oproti tomu verbální jména označující abstraktní výsledek děje mohou často na povrchu jako rozvití slovesa vyjádřit i své další sémantické participanty a výběr různých kategori
