Vedle rozboru hlavních teoretických konceptů systematizovaných tzv. materiální sémiotikou, která je chápána jako bytostně spjatá s ANT, je snahou tohoto textu ukázat, že Latourovo metodologické odsunutí obecné teorie znaku pouze do narativu obecně sémiologického či případně post/strukturalistického "panlingvismu" je samo jistým redukcionismem a "očišťováním" teorie znaku o její podstatnou součást, kterou je tradice vzešlá zdíla C. S.
Peirce.