Abstrakt
Jiří Adam II. z Martinic (1645 - 1714), vnuk z pražské defenestrace známého Jaroslava z Martinic, se stal hlavou rodu v roce 1685. Už předtím se angažoval v císařových diplomatických službách; prestižní pověření přišlo roku 1695.
Martinic se stal teprve druhým světským vyslancem císaře v Římě a vystupoval zde v císařově zájmu velmi sebevědomě. Na konec musel být po několika ceremoniálních sporech roku 1700 odvolán, ale za důsledné hájení císařské suverenity získal jednu z nejvyšších funkcí u dvora (dvorský maršálek).
V roce 1707 byl jmenován neapolským místokrálem, kam vstoupil s podporou armády, po několika měsících byl však kvůli sporům mezi oběma habsburskými bratry (Josefem I. a španělských Karlem III.) odvolán. Pozoruhodnou památkou na jeho italské působení jsou dva obelisky u rodového zámku ve Smečně.