V naší studii jsme vyšetřili 198 pacientů přijatých do nemocnice pro dušnost v klidu v důsledku selhání levé komory. Pacienti jsme rozdělili do dvou skupin podle p řítomnosti diabetes mellitus.
Vyloučili jsme pacienty s nekardiální příčinou plicní kongesce, s chlopňovým nebo vrozeným srdečním onemocněním as akutními koronárními syndromy. Hodnotili jsme přítomnost hypertenze, hodnotu krevního cukru při přijetí, systolický a diastolický krevní tlak, srdeční frekvenci a léky podávané pro srdeční nedostatečnost.
Rovněž jsme porovnali dvourozměrné transthorakální echokardiogafické vyšetření u diabetiků s nediabetiky. Nakonec jsme porovnali úmrtnost nemocnic v obou skupinách.
Diabetes mellitus (všichni pacienti byli diabetici 2. typu) byl přítomen u 94 pacientů (47,5%), ve skupině diabetiků bylo 50 žen, u nediabetiků 52 žen (n.s.). Průměrný věk diabetiků byl 75,5 +/- 8 let a 76,6 +/- 10,1 roku u nediabetiků (n.s.).
V anamnéze měla hypertenze 45 nediabetiků (43%) a 69 diabetiků (73,5%), p <0,05. Systolický krevní tlak byl významně vyšší u diabetiků 151 +/- 20,8 mm Hg až 140,5 +/- 18,4 mm Hg u nediabetiků, p <0,05.
Hodnoty diastolického tlaku a srdeční frekvence byly u obou skupin srovnatelné. V obou skupinách jsme nezaznamenali žádný významný rozdíl v aplikaci ACE inhibitorů, beta blokátorů a diuretik na srdeční selhání.
Echokardiografické vyšetření odhalilo významně vyšší ejekční frakci levé komory u diabetiků a také silnější septum a zadní stěnu levé komory. Tato zjištění podporují roli diastolické dysfunkce v patogenezi selhání levé komory.
V nemocnici byla úmrtnost 8,5% u diabetiků a 7,6% u nediabetiků (n.s.). Naše výsledky potvrdily, že v patogenezi selhání levé komory hraje důležitou roli hypertenze a zvýšený systolický krevní tlak.
Vedle komplexní sekundární prevence ischemické choroby srdeční představuje správná léčba hypertenze velmi důležitou součást prevence selhání levé komory. Rovněž je diskutována role správné kompenzace diabetes mellitus v prevenci selhání levé komory.