POZADÍ: Kyselina sialová se uvolňuje z terminálního oligosacharidového řetězce některých proteinů akutní fáze (fibrinogen, orosomucoid, haptoglobin atd.). Jeho sérové koncentrace byly během akutního zánětu běžně zvýšeny.
Nedávno byla tak é studována jeho souvislost s diabetes mellitus nebo pozdními komplikacemi onemocnění. Cílem našeho výzkumu bylo stanovit sérové koncentrace kyseliny sialové u pacientů s diabetes mellitus typu 1 ve vztahu k přítomnosti nebo nepřítomnosti pozdních diabetických komplikací.
METODY A VÝSLEDKY: Autoři zkoumali skupinu 62 pacientů léčených na diabetes mellitus typu 1, průměrný věk 28,7 +/- 9,8 let, kteří byli na toto onemocnění léčeni průměrně 11,8 +/- 8,7 roku. Průměrná hladina glykovaného hemoglobinu HbAlc byla 9,08 +/- 1,84%.
U 21 pacientů byly příznaky diabetické nefropatie, sedm z nich již trpělo proteinurií. Retinopatie se již vyvinula u 12 pacientů.
Průměrná koncentrace kyseliny sialové v celé kohortě byla 1,916 +/- 0,292 mmol / litr. Korelace kyseliny sialové v séru s věkem, trváním diabetu a glykovaným hemoglobinem nebyla statisticky významná.
Mezi pacienty bez zjevné nefropatie a těmi, kteří byli ovlivněni nefropatií, nebo podskupinou s proteinurií (1,945 +/- 0,328 oproti 1,914 +/- 0,302 mmol / litr a 1,943 +/-) nebyl významný rozdíl mezi sérovou koncentrací kyseliny sialové. 0,328 mmol / litr). Statisticky významně vyšší koncentrace kyseliny sialové v séru byly nalezeny v podskupině pacientů se současnou retinopatií (2,085 +/- 0,244 mmol / litr proti 1,890 +/- 0,270 mmol / litr, P <0,018).
ZÁVĚRY: Naše nálezy jsou v souladu s dříve prokázanou zvýšenou koncentrací proteinů akutní fáze u diabetických pacientů a dobře odpovídají dříve prokázanému zjištění zvýšené sérové koncentrace kyseliny sialové u diabetických pacientů typu 2 s retinopatií proti ostatním pacientům. Nelze vyloučit, že kyselina sialová v séru může být použita jako známka rizika pozdních komplikací diabetes mellitus.