Abstrakt
Třetí část studie rozebírá pasáže se silnou vazbou na pátou knihu Aeneidy ve dvou básních ze 4. století: tzv. "Cento Probae" Faltonie Betitie Proby a "Cento nuptialis" Decima Magna Ausonia. V Probině díle se takové pasáže vztahují zejména k Ježíšovým významným činům (Poslední večeře, chůze po vodě), při nichž jeho učedníci hrají roli (víceméně bezmocného) přihlížejícího publika.
Naproti tomu Ausonius používá strategii opakujících se odkazů na pátou knihu Aeneidy, která vrcholí v závěrečné části nazvané "Imminutio", v níž roli diváků (v tomto případ ě poměrně voyeuristických) hrají sami čtenáři. Tato část je parodickou odpovědí na Probin hermeutický program hledání křesťanských významů ve Vergiliově díle.
Všechny tři části studie ukazují, že koncepty peformance a pohledu se v souvislosti s pátou knihou Aeneidy vyskytují poměrně pravidelně. Lze proto formulovat hypotézu, že autoři těchto centonů, jejich čtenáři a možná i pozdněantičtí Římané obecně vnímali tuto tematickou vrstvu v rámci této knihy jako klíčovou.