Abstrakt
Účelem tohoto příspěvku je stručná analýza institutu litispendence v nařízení č. 1215/2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) a na jejím základě ověření podmínek otevření této úpravy vůči třetím státům. Otevření bruselského systému vůči třetím státům znamená nutnost zohlednění rizik spojených s takovýmto řešením.
Hlavním účelem úpravy litispendence je zabránit vzniku navzájem neslučitelných rozhodnutí. Fungování litispendence závisí na čtyřech předpokladech.
Prvním předpokladem je, že musí být dostatečně jasně upravena příslušnost soudů. Druhým předpokladem je neexistence relevantních rozdílů mezi soudním systémem ve smyslu právních a praktických implikací soudního řízení.
Třetím předpokladem je, že paralelní řízení a navzájem neslučitelná rozhodnutí ve stejné věci představují skutečnou hrozbu stability samotné právní úpravy a zejména vzájemnému uznávání výkonu rozhodnutí. Čtvrtým předpokladem je, že model výkonu spravedlnosti zabezpečuje přiměřeným způsobem výkon spravedlnosti (soudnictví).